Zahvízdej slavíčku aneb Whistleblowing jako boj proti nekalým, neetickým a nelegálním praktikám
Asi každý z nás byl někdy svědkem chování, které přinejmenším hraničilo s porušením zákona nebo etiky – obyčejného lidského cítění. A asi každý z nás v takové situaci zvažoval, jestli „se má ozvat“ a situaci řešit či na ni alespoň upozornit, třebaže se mohlo jednat jen o relativně nevinné pošťuchování, šíření klepů nebo předbíhání v řadě na oběd. V dospělém životě ovšem věci ztrácí na nevinnosti a z nevinného pošťuchování se může stát šikana na pracovišti, z šíření klepů se může stát nekalosoutěžní zlehčování nebo porušení obchodního tajemství, z předbíhání v řadě se může stát zase korupce v rámci veřejné zakázky. Upozornění na takové jednání tak člověka velmi jednoduše může stát živobytí, a to i kdyby se zrovna nejednalo o mafii. Nový zákon o „Whistleblowingu“ (volně přeloženo, jako „zapískání na píšťalku“ – podobně, jako to dělá rozhodčí při fotbale) se to snaží řešit.
O co se vlastně jedná a týká se Vás to? Pojmem „whistleblowing“, možno přeložit jako odpískání faulu, rozumíme jakousi možnost nezištného upozornění na to, že v našem okolí (zejména pracovním) jsme byli svědky nekalého či protiprávního jednání, nejčastěji ze strany nadřízených či přímo zaměstnavatele. V podobné souvislosti bývá často skloňovaným termínem bossing nebo mobbing (obtěžování na pracovišti). Právě toto oznamování se osvědčilo jako efektivní a účinný způsob boje proti korupci, praní špinavých peněz a obecně nepravostem ve vnitřních strukturách veřejného i soukromého sektoru. Za „whistleblowery“ jsou pak označováni ti, kteří tato oznámení činí.
Kámen úrazu často tkví v tom, že možné důsledky oznámení těchto činů jsou mnohdy natolik riskantní, že spousta lidí se rozhodne raději mlčet, než skutečně vystavit v sázku svůj profesní či osobní život. A právě zákon o ochraně oznamovatelů, tzv. „whistleblowing“ zákon, má nově přinést posílenou ochranu oznamovatelů.
V praxi se má projevit zejména skrze zákaz odvetných opatření a obrácené důkazní břemeno ve sporech týkajících se odvetných opatření. Zákon má navíc dopadat na jednání z poměrně široce vymezené oblasti:
- na trestné činy,
- přestupky, za něž jiný zákon stanoví pokutu s horní hranicí nejméně 100.000,- Kč
- i na jednání porušující české i evropské právní předpisy z oblasti jako je například ochrana spotřebitele, ochrana životního prostředí či hospodářská soutěž a mnoho dalších.
A jaké další povinnosti tento zákon konkrétně přináší? Tzv. povinným subjektům vznikne povinnost zřídit interní ohlašovací systém, pomocí něhož bude pro zaměstnance, případně i další osoby, ocitnou-li se v obdobné pozici, jednodušší takové oznámení učinit. Důraz má být kladen zejména na
- důvěrnost,
- ochranu identity oznamovatelů,
- důkladné a řádné prošetření nahlášených podnětů v zákonných lhůtách prostřednictvím příslušné osoby, kterou povinný subjekt zvolí a která bude vázána mlčenlivostí (něco jako „firemní ombudsman“), a
- dostatečnou komunikaci s oznamovateli ohledně postupu a konkrétně učiněných kroků.
V souvislosti s povinnými subjekty je nutné zmínit dvě důležitá data, a to 1. 8. 2023 a 15. 12. 2023. Povinnost zavedení ohlašovacích systémů totiž od 1. 8. 2023 (kdy zákon nabývá účinnosti) dopadá na všechny soukromé společnosti v ČR, které k 1. lednu příslušného kalendářního roku budou mít nad 250 zaměstnanců, veřejné zadavatele podle zákona upravujícího zadávání veřejných zakázek, s výjimkou obcí s méně než 10.000 obyvateli a další právnické osoby například z oblasti finančního trhu (banky, pojišťovny…). Od 15. 12. 2023 pak dopadá i na soukromé společnosti zaměstnávající od 50 do 249 zaměstnanců.
V praktické rovině si lze zavedení do Vaší firmy představit asi tak, že bude namístě připravit alespoň:
- vnitřní směrnici o nahlašování,
- aktualizaci směrnice GDPR,
- vytvořit novou pracovní pozici/náplň práce pro „firemního ombudsmana“,
- technické řešení pro přijímání oznámení a jejich zpracovávání a
- školit, kontrolovat a školit (a tak dokola).
Je třeba ale uvést, že z celého zavedení může Vaše firma i něco vytěžit, a to je přístup k informacím z „prvních linií“ kde, co a jak zlepšit. Whistleblowing je totiž ve značné míře propojitelný se systémem Just Culture (tzv. kultura spravedlivého posuzování), jehož cílem je zvýšení bezpečnosti a snížení chybovosti pracovních procesů (mimo jiného). O Just Culture jsme psali také zde: https://akkolomaznik.cz/spravedlnost-just-culture/
Je do jisté míry politováníhodné, že ukotvení této problematiky v naší legislativě trvalo takovou dobu a těžko říct, zda zákon bude v praxi skutečně fungovat tak efektivně, jak se zamýšlí. Věřím ale, že je to dobrá cesta a snad jen čas a praxe ukáží, na čem bude nutné do budoucna ještě zapracovat.
Pokud se Vás tato právní úprava přímo týká, anebo jestliže máte zájem se dobrovolně zapojit, lze jen doporučit poradit se s odborníkem na tuto oblast (nejlépe v kombinaci s Just Culture) a vytvořit plán implementace. Moje kancelář v této oblasti poskytuje kromě vyřešení právních náležitostí a nutných školení též zprostředkování technického řešení pro přijímání oznámení a jejich zpracování, a to formou speciálně naprogramovaného rozhraní.
